Co se vejde do jednoho slova?

Studujeme-li cizí jazyk, nahlížíme do způsobu myšlení daného národa. Nejsou to jen nová slovíčka, fráze či gramatika, je to i určitá perspektiva myšlení, kterou jazyk vyjadřuje i spoluutváří. 

Rád bych vám dnes představil jedno hebrejské slovo, jehož obsah významně překračuje vše, co si pod ním v našich končinách dokážeme představit. Je doslova nabité dějem a v určitém smyslu představuje celostný pohled na věrohodný lidský život.

Hebrejské davar, které se klasicky překládá jako slovo, také označuje děj nebo hotovou věc. Tímto termínem je tedy možné shrnout vše od okamžiku, kdy je slovo proneseno, přes aktivitu, kterou dokáže iniciovat, až po hmatatelný výsledek. Jinak řečeno, život člověka nemůže být jiný než jeho vlastní slova. Židé nedávali slovům magický význam, ani nezdůrazňovali pozitivní myšlení a mluvení. Spíš než o pozitivní obsah jim šlo o pravdu. Nikdy ovšem nepochybovali o tom, že lidské slovo je jako kormidlo celého života, že dokáže budovat i bořit. Pokud člověk promluvil, svět v jeho dosahu už nemohl zůstat stejný. Slovo nastartovalo určitý děj, a ten směřoval k odpovídajícímu cíli. 

Staří Židé byli zbožným národem. Protože spojovali slovo, děj a jeho výsledek do jediného výrazu, nebyl pro ně žádný problém věřit Bohu, který svým slovem stvořil celý svět. Inu, jak jinak by to měl udělat? Nebyl problém věřit mu, že svým slovem může uzdravit nemocného a povolávat či odvolávat vládce. Vždyť to vlastně bylo tak "logické".

Kdykoli o tom přemýšlím, jsem fascinován tímto způsobem myšlení. V Evropě máme obvykle všechno přesně rozškatulkované. Slovo je slovo, a často bohužel nic víc. I lidská činnost může viset ve vzduchoprázdnu, vést odnikud nikam, nemít žádný rozumný důvod ani cíl. Sám jsem kdysi činnost předstíral, vlastně jen proto, aby nebylo vidět, že marním čas. Ale to už je dávno za mnou. Vlastně i na věci se můžeme dívat zcela samostatně a zapomenout na to, že nejdřív tady musela být něčí myšlenka, vyjádřená slovy, potom určité úsilí, a nakonec, jako výsledek toho procesu, věc.

Mojí mateřštinou je čeština, a vůbec si na to nestěžuji. Přesto žiji svůj život v ovzduší davar, protože jak slova, tak i jednání a jeho důsledky nesou stejný genetický kód. Patří k sobě, není možné je oddělit. Takhle rozumím věrohodnému životu. Tak rozumím přirozené autoritě, tedy člověku, který má co říct a co předat. Člověku, jehož slovům věříte, protože znáte jeho život, a znáte třeba i ty, kteří jím byli ovlivněni. Takové věci chci spolu s Vámi, návštěvníky mého webu a čtenáři mého blogu objevovat.

Obrázek: music4life, geralt, www.pixabay.com, CC0

Jaké to je, když mají slova opravdovou váhu?

Foto: segt16, www.pixabay.com, CC0