Listina práv a principů pro výuku v digitálním věku

Na stránkách internetové odborné komunity HASTAC, která se zabývá hledáním a rozvojem nových možností vzdělávání, je zveřejněn pozoruhodný dokument s názvem Listina práv a principů pro výuku v digitálním věku (Bill of Rights and Principles for Learning in a Digital Age). Název sice vyvolává představu právního dokumentu, jedná se však spíš jen o proklamaci přitažlivě formulovaných cílů, které jsou v digitálním věku dosažitelné častěji a snáze než kdy dřív. Alespoň v tom smyslu, že každý člověk, který má možnost být online, si může zvolit poměrně kvalitní a levný (nebo zcela bezplatný) kurz vedený zkušeným univerzitním pedagogem. To je bezesporu vymoženost, o které se starším generacím ani nesnilo.

PublicDomainPictures, pixabay.com, CC0

Stránky komunity HASTAC umožňují text listiny připomínkovat a na Google Drive se přímo podílet na jeho dotváření.

Jaká jsou tedy dle této listiny základní práva v oblasti vzdělávání? Vybírám ta, která jsou dle mého soudu nejzajímavější:

  • Právo na přístup (ke vzdělání)
  • Právo na soukromí
  • Právo na duševní vlastnictví
  • Právo na kvalitu a péči
  • Právo mít skvělé učitele
  • Právo být učiteli ...

Z principů vybírám následující:

  • Možnost globálního přispívání do kurzů
  • Hodnota
  • Flexibilita
  • Hybridní výuka
  • Inovace
  • Experimentování
  • Hra

Zajímavá je diskuse pod textem celého dokumentu. Musím zmínit, že je vedena ve zcela seriózním tónu a v ničem nepřipomíná přihlouplé a často nechutné komentáře, jaké známe z běžných komentářů pod články. Zřetelné je přitom rozdělení čtenářů na zastánce a odpůrce. Ti první text vřele vítají a považují ho za okénko do globální svobody v přístupu ke kvalitní výuce, ti druzí naopak poukazují na idealizmus celého dokumentu a varují před ztrátou osobní svobody, pokud by se stal součástí právního řádu. Zastánci mají zajisté pravdu v tom, že myšlenka celosvětově dostupné kvalitní výuky je ušlechtilá a motivující. Mnohé online kurzy jsou skutečně velmi kvalitní a sehrávají stále významnější roli v celoživotním učení. Jejich přínos může být zásadní i pro obyvatele chudších regionů. S odpůrci je nutné souhlasit v názoru, že jednotlivé body dokumentu není možné v plné míře uskutečnit a že stěží kdy se bude moci mluvit o jejich právní vymahatelnosti. Např. právo mít skvělé učitele vyvolává velmi líbivé představy, ale těžko se dá kodifikovat (narozdíl od práva na vlastní volbu dobrého učitele, která je spojena s konkrétní osobní odpovědností). Ve skutečnosti jde o trochu populistickou formulaci, která je u některých lidí spojena s děsivou představou globálního pedagogického arbitra rozhodujícího z moci politické o požadavcích na skvělé učitele. 

Je otázkou, zda se s propagací Listiny práv a principů pro výuku v digitálním věku budeme v praxi setkávat, nebo jde-li jen o jeden z mnoha nápadů, které zapadnou. Diskuse o výuce v digitálním věku je ovšem nanejvýš potřebná.