Nesrovnávej se. Inspiruj se!

Před pár týdny jsem si zašel do baru na jedno předražené pivo se svým známým. Víme o sobě, ale za normálních okolností se moc často nevidíme.

"Sportuješ", řekl poté, co si mě přeměřil pohledem. Pochopitelně mě to potěšilo, aby ne ! Přisvědčil jsem a tím jsem odkývl dobré úvodní téma k rozhovoru. Za chvíli už jsem poslouchal o jeho výkonech, o jeho osobáku při maratonu ... a moje nabuzené sebevědomí se muselo pokorně sklonit před faktem, že on je lepší. Po pravdě řečeno, ani za mák mi to nevadilo a kamarádovi jsem jeho úspěchy ze srdce přál. Současně jsem si ale uvědomil, jak málo někdy stačí, aby se v naší mysli, někde na pozadí, jak to známe z našich PC, rozběhl jeden z nejškodlivějších programů: srovnávání se s druhým člověkem.

Je to prográmek, který obsahuje škodlivý kód, protože deformuje obraz, který kolem sebe vidíme. Samozřejmě jsou mraky lidí, kteří mě v různých oblastech strčí do kapsy. V současné době žije na naší planetě něco přes 7 miliard lidí a každý z nich je v něčem úspěšnější, nadanější, silnější, někým milovanější než já. Díky Bohu za ně! Ještě více a konkrétněji se raduji z lidí, kteří jsou mi nablízku a s nimiž se vzájemně doplňujeme, protože jsou zkrátka v něčem lepší, obohacují můj život, a v jiné oblasti je můžu vykrýt a povzbudit zase já. Ale přistoupím-li na poměřování třeba jen s jediným člověkem, který bydlí v domě přes ulici, začne ve mně místo vděčnosti blikat červená kontrolka: "Jsi ohrožen. Nejsi dost dobrý. Ostatní vidí, že je tu někdo úspěšnější." Nebo také: "Ostatní vidí, že ty jsi hvězda a někdo je proti mě břídil." Výsledek je v podstatě stejný, protože pocit ohrožení a pýcha jsou jen dvě strany téže mince.

Začneme-li se s někým srovnávat, zpravidla se necháme chytit do jedné ze dvou pastí. Tou první je soupeření nebo rovnou pýcha, druhou je vnitřní ponížení a z něj plynoucí frustrace či závist. A tak tím relativně nejlepším, k čemu se můžeme při srovnávání dostat, je napodobování. Bez tvořivosti, bez jiskry, bez vlastního nápadu. Je to vytváření druhořadé kopie něčeho, co mělo zůstat jedinečné. Je to snaha dosáhnout úspěchu, který patří jinému člověku. Je to úsilí vynaložené na cestu vzhůru, které ale končí v šedivém průměru.

Co ale máme dělat, jsme-li stále obklopeni lidmi, a onen škodlivý prográmek se jako na potvoru tak snadno rozbíhá sám? Co dělat, když i naše okolí je často na vzájemné srovnávání nastaveno? Mnozí z nás v něm od dětství vyrůstali a pracně hledali svoji hodnotu mezi sourozenci. Mnozí z nás zažili necitlivé srovnávání ze strany učitelů. Někteří možná částečně vstřebali mentalitu malého člověka, který ze všeho nejvíc nenávidí úspěch druhého.

Je důležité, abychom rozuměli tomu, že jsme všichni stvořeni jako jedineční lidé a máme své jedinečné poslání. Toto je dobře známá pravda mezi lidmi, kteří přijali odpovědnost za svůj život a něco se sebou dělají. Možná ale ještě není tak zažitá, aby nestála za připomenutí. Stejně důležité je porozumění, že nikdo z nás není středem vesmíru a není tedy ani měřítkem pro druhé. To, co dodá našemu životu váhu, jsou hodnoty, na kterých stavíme, a kvalitní cíle, za kterými směřujeme, nikoli výrazná osobnost v naší blízkosti.

Pokud těmto věcem rozumíme, můžeme se radovat se z toho, v čem jsou druzí dobří a dokonce i lepší. Můžeme se naplno radovat i z vlastního života, vážit si své přirozené výbavy, snít své sny a jít spolu s blízkými lidmi za vizí, která nám dává smysl. Je to postoj, který připravuje půdu pro malý zázrak: inspiraci. Inspirace není obraz, který vzniká srovnáváním. Podle mé zkušenosti nebývá založena na vnějších věcech, ale jde do hloubky. Spíše než výše konta nebo červené Ferrari nás osloví motivy člověka, jeho touha pomáhat druhým, jeho hodnoty, kterým je věrný, jeho vytrvalost v obtížných podmínkách. Inspirace neříká: "Chci také takový úspěch." Říká: "Skrze tohoto člověka se ve mně objevilo něco nového. Mám ohromnou chuť do života, protože život má skvělý smysl. Mám chuť rozjet nový projekt, vlastní a zcela originální projekt, protože vidím, jaká je radost pracovat na něčem kvalitním." Kdepak snaha něco okopírovat! Kdepak závist, že je někdo dál! Kdepak snaha někoho trumfnout a třeba i ponížit. Z inspirace roste něco nového.

Toto slovo můžeme přeložit jako vdechnutí. Porovnejme ho (zde si můžeme dovolit srovnání) s výrazem expirace - vypršení lhůty platnosti, ale především vydechnutísmrt. Hned mu budeme lépe rozumět.

Srovnávání se a inspirace jsou dva různé světy. Jsou to dvě životní reality, dvě možné volby. Nenechme se zmýlit myšlenkou, že inspirace je věcí náhody. Sami si jí sice nepřivoláme, ale můžeme se rozhodnout pro postoje, ze kterých vzniká. Můžeme se obklopit lidmi, kteří žijí naplno, mají dobré a smělé vize a stojí na ušlechtilých hodnotách. Kolikrát jsem zažil, že se mi při rozhovoru s někým takovým "rozsvítilo" nebo jsem prostě měl jen ohromnou chuť do dalších dnů a cílů. A navíc, kolikrát pak i různí bručouni, kteří kolem nás zbyli, při setkání s námi ožijí, začnou se usmívat a vidět svět v lepších barvách, protože vědí, že je neohrožujeme, ale zbohacujeme.

Obrázek: Hans, www.pixabay.com, CC0