Úspěch, nebo vliv? Nebo obojí?

Mám před sebou na stole knihu Boba Buforda s názvem Druhý poločas života a s pozoruhodným podtitulem Jak úspěch proměnit ve skutečný vliv. Bob není žádný akademický moralista. Byl zakladatelem sítě kabelových TV společností a vede organizaci Leadership Network zaměřenou na zefektivnění růstu vedoucích pracovníků. Jako muž ve zralém věku jistě ví něco o tom, že mezi slovy úspěch a vliv nemusí být vždy rovnítko.

Nechci psát recenzi na zmíněnou knihu. Věřím však, že vlastní úvaha o úspěchu a vlivu může být pro každého člověka podnětná a inspirující. Tu svoji vám nyní nabízím.

Každému člověku ve svém okolí velmi přeji, aby byl úspěšný. Jen si to představte. Bydlíte mezi lidmi, kteří si splnili své sny. Spolupracujete s kolegy, kteří něco výjimečného dokázali. Jste pozváni na večeři k manželům, kteří se i po letech upřímně milují. Ozdobou vaší rodiny jsou slušně vychované, zdravé, pilné a cílevědomé děti. Pohybujete se v prostředí, které je pozitivní a motivující. Mám ještě pokračovat? Už teď to vypadá jako nebe na zemi.

Přeji lidem, kteří mají větší příjem než já, jejich peníze. Přeji jim jejich bydlení, které bude možná komfortnější, než to moje. Přeji jim několik akademických titulů, přestože sám mám jen jeden.

Úspěchu předchází osobní cíl. Může být velký, ale musí být v určitém čase splnitelný a měřitelný. Člověk, který na takovém cíli pracuje, musí umět zabrat a dotáhnout věci do konce. Vážím si takových lidí, jsou-li jejich cíle ušlechtilé. A samozřejmě jsem rád, když něco sám dotáhnu do konce a mohu říci: "Je to úspěch."

Přesto moji největší hrdinové klasicky pojatý úspěch neměli. Ježíš byl super chlap, žádná dobročinná bábovka se zženštilým výrazem ve tváři a zlatým talířem nad hlavou. Jemu jsem uvěřil. Měl jasnou vizi (on sám by asi použil termín poslání), ta ale nepředstavovala nějaký přesně měřitelný stav v jeho životě. Byla to vize, která se týkala lidí kolem něj, která dokonce stále pokračuje a násobí se. Neměl vlastní egocentrický cíl, ale zřetelné poslání pro druhé a pevně dané hodnoty. Byl odmítnutý velkou částí svého národa a často mu nerozuměli ani jeho nejbližší. Nakonec skončil nejpotupnější a nejbolestivější smrtí, jakou si lidé dokázali vymyslet. Byl to úspěch? No, nevím. Z běžného hlediska jistě ne. Ale že má dodnes vliv, to nemůže popřít ani nejzapřisáhlejší ateista.

Jan Hus také nepobral mnoho úspěchu. Nevíme nic moc o jeho osobních cílech nebo přáních. Žil pro svůj národ a pro pravdu, které porozuměl z Bible. Zní to skoro pateticky, ale je to tak. O jeho vlivu opět není možné zapochybovat.

Nebo Jan Amos Komenský. Věděl, co znamená přijít o nejbližší, kus života prožil jako vyhnanec, shořela mu knihovna i s jeho dílem. Pokud bychom úspěch měřili podle dosažení vlastních, na sebe zaměřených cílů, pak kde nic, tu nic. Ten chlap ale žil pro něco většího. Pro pravdu, kterou poznal. Pro Boha, kterému věřil. Pro lidi, kterým chtěl přinést pomoc. Pro děti, které se měly něco pořádného ve škole naučit. Měl vliv. Ne takový, jaký je možné získat v politice na krátkou dobu po volbách. Ne takový, jaký mají tyrani, kteří ovládají druhé skrze strach. Ani takový, jaký si člověk může koupit. Měl vliv, který vyrůstal z jeho života pro druhé. Vyrůstal z jeho hodnot. Přesáhl délku jeho vlastního života.

Máte-li vliv, zůstávají za vámi změněné životy. Otevřené šance a výzvy pro mnohé. Mnozí se na vašem životě orientují. Mnozí se jím inspirují. Někteří se přidají a nesou s vámi nebo rozvíjejí po vás vaše poselství. Ano, vliv v sobě vždy zahrnuje nejen dosažený výsledek, ale také poselství. Jaké nesete a předáváte vy?

man-220968_640 250man-220969_640 250

Egocentrické myšlení vede maximálně k osobnímu úspěchu. Je-li s ním spojen nějaký vliv, pak má manipulativní nebo tyranský charakter. Myšlení na druhé vede často také k úspěchu, ale vždy k přirozenému vlivu.

Jak jsem uvedl na začátku, nedomnívám se, že se osobní úspěch a pozitivní vliv na druhé vylučují. Úspěšní lidé mohou mít vliv už jen svým vlastním příkladem, který druhé motivuje. Úspěch také může přerůst ve vliv tehdy, když člověk investuje sám sebe do životů druhých lidí nebo do společných potřeb v určité komunitě. Mohou to být sportovci, kteří dosáhli osobního úspěchu na olympiádě, ale mají vliv skrze svoji činnost pro mladou generaci. Nebo úspěšní podnikatelé, kteří si zamilovali filantropii. Nebo skupiny mladých a většinou úspěšných lidí (v mém okruhu např. Moravskoslezští patrioti), kteří mají hodnotné vize nejen pro své podnikání, ale i pro své město a pro svůj kraj.

Jsem rád, že nemusím křečovitě volit mezi úspěchem a vlivem. Musím však vždy volit mezi tím, zaměřím-li svoji pozornost na své ego, nebo na své okolí. Je to pro mě ještě důležitější volba, než vhození toho správného lístku do volební urny. Však to asi znáte. To první, egocentrické myšlení, obvykle naskakuje člověku automaticky, pro to druhé se musí rozhodnout. To první nevyžaduje nic, to druhé odvahu a odpovědnost. To první může člověku zprostředkovat rychlé uspokojení, které se co nevidět rozplyne. To druhé vede k ryzímu a dlouhotrvajícímu flow.

Zbývá tedy sebrat odvahu a odpovědnost a vyrazit do dalšího dne.

Obrázek: PublicDomainPictures a geralt, pixabay.com, CC0