Úspěch, nebo vliv? Nebo obojí?
Mám před sebou na stole knihu Boba Buforda s názvem Druhý poločas života a s pozoruhodným podtitulem Jak úspěch proměnit ve skutečný vliv. Bob není žádný akademický moralista. Byl zakladatelem sítě kabelových TV společností a vede organizaci Leadership Network zaměřenou na zefektivnění růstu vedoucích pracovníků. Jako muž ve zralém věku jistě ví něco o tom, že mezi slovy úspěch a vliv nemusí být vždy rovnítko.
Nechci psát recenzi na zmíněnou knihu. Věřím však, že vlastní úvaha o úspěchu a vlivu může být pro každého člověka podnětná a inspirující. Tu svoji vám nyní nabízím.
Každému člověku ve svém okolí velmi přeji, aby byl úspěšný. Jen si to představte. Bydlíte mezi lidmi, kteří si splnili své sny. Spolupracujete s kolegy, kteří něco výjimečného dokázali. Jste pozváni na večeři k manželům, kteří se i po letech upřímně milují. Ozdobou vaší rodiny jsou slušně vychované, zdravé, pilné a cílevědomé děti. Pohybujete se v prostředí, které je pozitivní a motivující. Mám ještě pokračovat? Už teď to vypadá přímo skvěle.
Přeji lidem, kteří mají větší příjem než já, jejich peníze. Přeji jim jejich bydlení, které bude možná komfortnější, než to moje. Přeji jim více akademických titulů, než kolik mám já. Jejich úspěch mě nemůže ohrozit, ale ani ohromit.
Přesto mnozí hrdinové minulosti klasicky pojatý úspěch neměli. Ježíš byl super chlap. Určitě si ho nepředstavujme se zženštilým výrazem ve tváři a zlatým talířem nad hlavou. Měl jasnou vizi (on sám by asi použil termín poslání), která se týkala lidí kolem něj a dokonce i budoucích generací. Byl odmítnutý velkou částí svého národa a často mu nerozuměli ani jeho nejbližší. Nakonec skončil nejpotupnější a nejbolestivější smrtí, jakou si lidé dokázali vymyslet. Byl to úspěch? No, nevím. Z běžného hlediska jistě ne. Ale že má dodnes vliv, to nemůže popřít ani nejzapřisáhlejší ateista.
Jan Hus také nepobral mnoho úspěchu. Nevíme nic moc o jeho osobních cílech nebo přáních. Žil pro svůj národ a pro pravdu. Zní to skoro pateticky, ale je to tak. O jeho vlivu opět není možné zapochybovat.
Nebo Jan Amos Komenský. Věděl, co znamená přijít o nejbližší, kus života prožil jako vyhnanec, shořela mu knihovna i s jeho dílem. Pokud bychom úspěch měřili podle dosažení vlastních, na sebe zaměřených cílů, pak kde nic, tu nic. Ten chlap ale žil pro něco většího. Měl vliv. Ne takový, jaký je možné získat v politice na krátkou dobu po volbách. Ne takový, jaký mají tyrani, kteří ovládají druhé skrze strach. Ani takový, jaký si člověk může koupit. Měl vliv, který vyrůstal z jeho života pro druhé. Vyrůstal z jeho hodnot. Přesáhl délku jeho vlastního života.
Máte-li vliv, zůstávají za vámi změněné životy. Otevřené šance a výzvy pro mnohé. Mnozí se na vašem životě orientují. Mnozí se jím inspirují. Někteří se přidají a nesou s vámi nebo rozvíjejí po vás vaše poselství. Ano, vliv v sobě vždy zahrnuje nejen dosažený výsledek, ale také poselství. Jaké nesete a předáváte vy?
Jsem rád, že nemusím křečovitě volit mezi úspěchem a vlivem. Musím však vždy volit mezi tím, zaměřím-li svoji pozornost na své ego, nebo na své okolí. Je to ta nejdůležitější a vlastně nejpodivnější volba, jakou můžeme každý den udělat. Však to asi znáte. Egocentrické myšlení obvykle naskakuje člověku automaticky, zatímco pro myšlení na druhé se člověk musí rozhodnout. To první nevyžaduje nic, to druhé odvahu a odpovědnost.
Tak tedy ÚSPĚCH, nebo VLIV? Za mě obojí, je-li ovšem úspěch měřený pozitivním vlivem na druhé.
Obrázek: pixabay.com (CC0)